Tradičně poslední dubnovou sobotu jsme se sešli v půl osmé ráno u autobusové zastávky. Naši pravidelní příznivci už vědí, že na ně čeká drobné občerstvení, čtvrtá sedačka se stala naším "bufetovým stolem". Nabrali jsme ještě Lubicu s Tomem v Klenicích a vyrazili směr neznámý. Byli přivítáni všichni přátelé a kamarádi a odstartována možnost hádání cíle letošního tajného výletu. První odměnu si zasloužil Vráťa, když uhádl odpolední cíl, kterým byly voňavé Loštice. Pro nás překvapivě nastal drobný zádrhel při hádání dopoledního cíle, protože jsme si mysleli, že většina tuší kam to je. Připravená nápověda v podobě nastoupené rodiny Bousových pomohla Jolče, která si správně tipla, že jedena na hrad Bouzov. Cesta ubíhala hodně rychle, jak nakonec prohlásil Luďa, nestihl říct cestou tam ani nic o Lošticích. Letošní výlet byl 10. v pořadí, tak jsme ho pojali trochu jako vzpomínkový. Luďa si vzal vestičku, aby zakryl popisy cest na svém tričku a začalo další hádání a vzpomínání na předchozích devět výletů. Při přípravách uplynulých výletů jsme toho zažili hodně, tak bylo o čem povídat. Do Bouzova jsme přijeli před jedenáctou hodinou, prohlídku hradu jsme měli domluvenou na 11.20 hodin, tak to bylo akorát. Pan průvodce byl tolerantní, provedl celou skupinu najednou, odpovídal na všechny naše dotazy. Nejvíc nás asi pobavil historkou o dvou medvědech, kteří žili v hradním příkopu, ale protože zlobili, tak je museli utratit a vypreparováni leží v prostorách hradu. Jmenovali se Michal a Ondra.